reklama
vyhledat

vyhledat

reklama

Jako indiánský náčelník

30. 06. 2015

konurovani neni pro slabe

Nuda ?

Čtěte jinde

14100006a

Koncentrované mládí? Excelentní Nuxellence!

Jaká je novinka od NUXE? Koupit si ji nebo ne?
vecerni LBD

MUST HAVE: Malé černé

Legendární šaty, které si oblečete kdykoliv, kamkoliv a vždy v nich budete šik!
reklama
rety rude hlavni fotka

Rety rudé…kdopak vás líbat bude?

Pravil klasik a my víme, že se někdo určitě najde. Jde o hlavní kosmetický trend nadcházející sezóny!
Karamelizovana cibule 2

Karamelizovaná cibule ve skle

Miluji cibulové chutney. Dlouho jsem ho jen kupovala za nemalý peníz v anglických obchodech. Teď mám recept, který funguje.

Jak jsem se stala matkou

MAtka rocku

27. 11. 2013
Můj syn mě zocelil.
reklama
reklama

Přesně si vybavuji ten moment, kdy se na těhotenském testu objevily dvě čárky, které znamenaly, že je pozitivní. Ale pěkně popořádku. Moje nejlepší kamarádka Katka bydlela ve stejném činžáku hned na konci chodby. Fungovaly jsme pár let přesně jako v seriálu Přátelé. Ona měla klíče od mého bytu, pily jsme spolu kávičky, víno a spoustu času proklábosily jen tak o životě. Když jsem zjistila, že jsem těhotná, byla u mě coby dup. Ukázala jsem jí onen důležitý papírek a ona mě jasně setřela. „Hele já tam tu druhou čárku prostě nevidím.“ No vidět úplně nebyla, ale já měla tušení, že ten nepatrný stín nebude jen tak. Za týden jsem nastupovala do nové velice prestižní práce, pro kterou by tisíce žen na celém světě zabíjelo. Vracela jsem se kolem páté domů a v metru se mi udělalo tak strašně zle, že to nešlo svést na kocovinu z předchozího dne. Hned jak jsem dorazila domů, šla jsem do koupelny. Tentokrát nebylo pochyb. Druhá čárka byla jasnější – snad víc než ta první. Volala jsem Katku. Přišla hned. A položila zásadní otázku: „Co teď budeš dělat?“. V tu chvíli jsem nevěděla vůbec nic. Matkou jsem se nestala hned.

PidiPeta

Na miminko jsme se s Petrem těšili. Narodil se nám malý Péťa – pidi Péťa. Měřil 47 centimetrů a vážil 2,5 kila. Domů jsem si z porodnice vezla malého člověka, který vypadal jako stařec. Svraštělá kůže se kvůli předčasnému porodu nestihla vyplnit tukem, takže žádné miminko s faldíky, ale stařec. Dal mi zabrat, ale pořád tu nebyl ten pocit intenzivního mateřství. Neustálé přebalování, krmení, uspávání, řev, koliky. Ten všeobjímající strach, že něco udělám špatně. Jedné noci to přišlo. Měl rýmu. V 0:19 se vzbudil a plakal. Taky tak divně zakašlal. Automaticky jsem vstala, připravila mu mléko a v tom zakašlal zlověstně podruhé. Bylo to tady – laryngitida. To je p*ůse*. Znala jsem to sama z dětství. Studená postel v nemocnici, blikající zářivky. Neváhala jsem ani minutu, volala jsem „rychlou“, otevřela okna dokořán, přes noční košili rychle oblékla svetr a pod ni legíny. Kozačky jsem v tom fofru ani nedopnula. Dítě jsem zabalila do zavinovačky a bez kabelky, dokladů vyběhla před dům. Mezitím za námi vyrazil můj muž, který měl v tu dobu noční. Sanitka přijela za chvíli, ale mě to připadalo jako věčnost. Narozdíl ode mě byl syn kupodivu klidný. Sice se tak trochu dusil, ale ani nezaplakal. V sanitce si všechno prohlédl, blikající světýlka ho doslova nadchla a když ho kurtovali do nafukovacího lůžka, potutelně se usmíval. Průběh cesty mám jako v mlze. Z letargie jsem se probrala ve chvíli, kdy jeden ze záchranářů říká tomu mému pokladu: Dejchej, dejchej! Panebože on umírá, prolétlo mi hlavou. No neumíral. „On dejchá, ale hraje si s tou sondou co má na prstě a ta nedává signál monitoru,“ uvedl věc na pravou míru druhý ze zdravotníků. Věřili byste tomu? To má ten kluk po otci. Cokoliv je s monitorem, blikající kontrolkou nebo alespoň na klíček, je třeba rozebrat.

Teprve tuhle noc jsem se stala matkou. Zažila jsem poprvé ten největší strach v životě.

V tu chvíli jsem nevěděla vůbec nic. Matkou jsem se nestala hned.
reklama